Smlouvy o užívání věcí
Při obchodování s věcmi můžeme v zásadě rozeznávat dva typy obchodů. Jednak ty, kde se k věcem převádí vlastnictví a dále ty, kdy se vlastnictví k věcem nepřevádí, ale „pouze“ se smluvnímu partnerovi dovoluje věc používat a užívat (např. jezdit v autě nebo bydlet v bytě). Zatímco na převod vlastnictví se používají smlouvy o převodu vlastnictví, tak při obchodování s věcmi formou jejich užívání se používají jiné smluvní typy, které bychom mohli souhrnně nazvat smlouvy o užívání věcí.
Smlouvy o užívání věcí jsou zpravidla smlouvy úplatné, neboť když někomu umožníme, aby používal např. naše auto nebo bydlel v našem bytě, tak by nám za to mohl zaplatit nějakou částku.
Při uzavírání těchto typů smluv je třeba si rozmyslet, zda věc, kterou umožním používat někomu jinému, je druhově určená nebo je určená individuálně. Věci určené druhově (genericky) jsou věci, které se určují podle množství a jakosti, jsou jimi např. uhlí, obilí, benzín, maso, potraviny obecně atd. Při obchodování s těmi věcmi (druhově určenými) je třeba při jejich přenechání jinému aniž by se tyto věci prodávali a měnilo se vlastnictví k těmto věcem použít smlouvu o půjčce.
Individuálně určené věci jako je automobil, byt, obraz se pak přenechávají jinému k užívání formou nájemní smlouvy. Aplikace smlouvy-online má vytvořené tři nejběžnější typy nájemních smluv. Jednat smlouvu o nájmu (obecnou), která se používá na nájem movitých věcí jako jsou automobily, kola, obrazy, zbraně, vozidla, plavidla, letadla atd. Smlouva o nájmu bytu se používá na užívání bytu a smlouva o nájmu nebytového prostoru na nájem nebytového prostoru jakým jsou převážně prostory sloužící k podnikání jako např. prodejny, sklady, výrobní haly.